Trocha o autorovi:-)

Pavel Tůka se narodil 9. 1. 1975 v Berouně. Posléze strávil první část svého života v malé obci na Berounsku. Následně se se rodina přestěhovala do Polabí na Mělnicko. Někde tady Pavel objevil své toulavé boty, které již nesundal. Jeho dětství utvářela řeka, jako přirozený předěl krajiny na svět na jeho straně a svět na druhém břehu za ní. Řeka mu ukazovala směr i protisměr. Řeka mu ukazovala plynutí času. Když Pavel přidal k řece mosty, propojil pomyslné dva světy obou břehů v jeden. Když přešel po dalším mostě zpátky, objevil cyklus, možný návrat na stejná místa, která již ale nikdy nebyla úplně totožná s tím, jak je vnímal poprvé. Protože Pavel miluje historii a má dobrou vlastní fotografickou paměť, tyhle proměny si velice zřetelně uvědomoval. Vrstvení obrazů v čase z opakované návštěvy míst mohly zůstat dále skryty jen v jeho paměti. Pavel se ale rozhodl o své obrazy podělit. K tomu mu naprosto skvěle posloužilo fotografování a odvaha své fotografie publikovat. 

Dneska již dávno nechodí jen na krátkou vzdálenost, jen v cyklech kolem jedné řeky. Svět se mu dávno zvětšil a pospojoval. Krajina mu k tomu pomohla. Její další tepny řeky a vyvýšená místa v krajině se staly dalšími cíli jeho cest, po nichž míří jeho kroky. Popsal ve fotografiích tok řeky Berounky, rozhodl se popsat tok řeky Ohře od pramene v německém Sasku až po její soutok s Labem na našem území. Vybral si náročný cíl, protože tok řeky sleduje po svých, pěšky. Jenže, Pavel byl vždycky paličák a měl své vize i o tom, jak by to mělo být. Toto je jeho celoživotním motorem, představa, jaké to bude, až to bude hotové. Těší se na to a, ten proces mu tahle představa pomáhá nakonec i zvládat. Znovu se sebere, vyjde, jde a fotí! Jednou to totiž dokončí a, to už bude mít zase jiný cíl.

Pavel žije poslední dvě desetiletí v Praze. Pracuje, čte, chodí a fotí. Praze věnoval několik publikací. Vltavská zákoutí nám zase prozrazují řeku – Pavlem vnímanou jako přirozenou tepnu v krajině. Jeho soubor publikací Pražské vyhlídky nám prozrazuje jeho další rozměr. Stejně, jako kdysi lidé objevovali krajinu podél řek a vyvýšených bodů, dělá to i on! Vyleze a rozhlédne se do krajiny, dohlédne za obzor, ale zaměří se i na úpatí kopce, který musel právě zdolat. Možná ani nemusel, ale chtěl! Za odměnu má výhledy na místa z jiné perspektivy, pospojuje si v hlavě krajinu a, protože je sdílný, dělí se to ve svých fotografiích i s námi. Po krajině chodí sám, fotit se učil sám, ale dělí se o své prožitky s námi. Je pro nás inspirací, abychom se také dokázali rozejít a dojít, rozhlédnout se a vidět. Není v tom nic nemožného, ale ne každý z nás právě tohle jako Pavel dokáže. Pavel jako autor není vynálezce, je pro nás chodícím inspirujícím návratem k naší původní přirozenosti, k souznění s krajinou.

Mgr. Monika Nováková