Košík
0
0,00 Kč
Já a spisovatel
Ani nevím, kdy jsem se jím stal. Na začátku 21. století jsem si do notesu napsal pár drobných krátkých povídek. A dokonce jsem si troufl na filmový scénář historické detektivky. Měl jsem dokonce dvě verze. První byla z pohledu vyšetřování z počátku 90. let minulého století. Druhá verze byla z pohledu vraha (takový malý horor od 20. let do 90. let minulého století). Jmenovalo se to „Záhady Rupertovy vily“. Výhodou bylo, že obě verze se daly natočit na jednom místě současně. Vyrazil jsem do České televize v Praze na Kavčích horách, ale tam mě rovnou vyhodili. Měl jsem jen rukopis (vlastní PC jsem tehdy ještě neměl). A hlavně už tehdy byl úpadek České televize znát a trvá dodnes. A tak „Záhady Rupertovy vily“ skončily v šuplíku. A jak to tak bývá, při stěhování se někde vytratily.
Později jsem pořídil Š 100 L a psa. Auto musí jezdit a pes venčit. Přikoupil jsem si fotoaparát a začali jsme jezdit na výlety. To nás všechny bavilo. Dlouhou dobu jsem vydržel u kino filmu. Nejlepší fotoaparát, který jsem tehdy měl, byl Olympus 100 SP. Pamětníci vám potvrdí, že to byl v svou dobu velmi dobrý poloautomat. Při jednom výletu na Červený Hrádek u Jirkova jsem foťák zapomněl na lavici. Když jsem se pro něj vrátil, už tam nebyl. Široko daleko ani človíčka. A tak mám podezření, že si ho vzala veverka chmatalka. Kdo ví?
Psal se rok 2015. Blížily se Vánoce. A znáte ten pocit, když máte rodinu a známé a vy nevíte, co jim dát k Vánocům? Kupovat hrníčky a bačkory vás nebaví? Chtělo by to něco originálního, co se koupit nedá. Tou dobou u nás v hypermarketu Globus se mnou pracovala jedna vystudovaná grafička. A tak mě napadlo spojit moje fotografie a její práci dohromady. Ji se ten nápad líbil a řekla mi, jestli bych chtěl to i prodávat. Měl bych udělat licenci a založit vlastní nakladatelství. To jsem taky udělal. A tak vznikla naše spolupráce a první foto publikace. První byly „Vltavská zákoutí v Praze“. Bylo to kapesní vydání o formátu A5 a 72 stran. Byly tam fotografie Vltavy od Prahy Zbraslav až do Prahy Sedlec, oba břehy. Pak jsem vydal „Kouzelné pražské vyhlídky“ (dohromady jich mělo být 9 dílů, ale nakonec jsou jen 4 díly), formát A4 a 72 stran. Stále to vypadalo jako sešit s fotografiemi a ne kniha. A tak jsem vydal dvojdílnou publikaci „Beroun“. První díl byl o obou březích řeky Berounky k železničnímu mostu v Mokropsech.
Druhé pokračování bylo také po obou březích řeky až k soutoku v Praze Lahovicích, plus Vltava od Prahy Zbraslav k Barrandovskému mostu. Formát A4, ale už 160 stran. To už vypadalo jako kniha. Ale stále tam něco chybělo, a to text. Foto publikace jsou krásné, ale mají omezený počet zákazníků. Proto jsem se rozhodl pro vydávání cestopisů. A ne jen tak obyčejných. Jako první téma na knižní zpracování jsem si vybral řeku Ohři, která pramení v Německu, v Bavorsku v Horní Falci v pohoří Smrčina pod názvem Eger. A tak vzniká série cestopisů „Ohře-Eger“ a to v česko-německém vydání, aby si knihy mohli přečíst oba národy. Kudy řeka protéká. Zatím byly vydány 3 díly a 4. se právě připravuje k vydání "jestli se všechno podaří tak to vidím konec roku 2025, ale nemůžu slibovat"